K výstupu na obrazovku (standardní výstup) se v C++ používá třída cout definovaná v hlavičkovém souboru iostream. Je to standardní soubor otevřený pro zápis. Protože ale souborové operace v C++ budeme cvičit až mnohem později, zatím si jen řekneme, že k zobrazení dané proměnné i stačí využít přetíženého operátoru <<, např. cout << i;. To lze také skládat: cout << "Ahoj " << i << endl;. Speciální identifikátor endl odřádkuje. Více později, bude toho až Vás hlava rozbolí.
C++ má kvůli rozsáhným projektům tzv. namespace, ve kterém se definují jednotlivé identifikátory. Příslušný namespace se pak musí uvádět před identifikátorem, např. std::cout. Abychom si ale ušetřili práci, konstrukcí using namespace std řekneme překladači, že se do std má podívat vždy.
Všimněte si, že hlavičkové soubory v C++ již nemají žádnou koncovku. K těm standardním ale stále ještě existují i .h verze. Pro úplnost nutno dodat, že nejsou úplně stejné - při použití .h nemusíte uvádět namespace.
Naprogramujte třídu reprezentující seznam položek typu int.
Třída bude obsahovat funkci push_back pro přidávání prvku na konec seznamu, push_front pro přidávání prvku na začátek, delete pro odstraňování prvků a print, která zobrazí hodnotu prvku na obrazovku.
Seznam lze samozřejmě implementovat mnohými způsoby.
Destruktor seznam odalokuje.
Metody definované přímo v hlavičce třídy jsou inline, a tedy se její kód přímo přikládá na místo použití. To má výhodu především u velmi malých metod a tříd reprezentujících data. Přináší ale nevýhodu v propagaci střev metod směrem k uživateli.
Odsazovat v blocích public, protected a private? To záleží. Pro třídy s velkým množstvím položek doporučuji odsazovat, u malých tříd dle přehlednosti.
Kdy mají být metody označené jako const? Když nemění stav objektu - to je ale trochu obšírnější termín. Z hlediska jazyka se v takové metodě chovají atributy třídy jako by byly const. Přitom ale objekty, na které tyto atributy ukazují, již const nejsou. A to je sémanticky špatně u takových objektů, jako náš seznam. Pro náš příklad - print() bude const, ale insert() již const nebude, a to i kdyby se v ní nezměnil žádný atribut. Stojí za upozornění, že u const parametrů lze volat pouze const metody.
Metody, které nemají měnit stav objektu, vždy označte jako const.
Máte právo libovolně omezovat vytváření instancí objektů - deklarujte konstruktor v sekci private nebo protected dle potřeby. To ale neplatí pro destruktor (pročpak asi?). Někdy se hodí deklarovat kopírovací konstruktor v sekci private, např. k zákazu předávání hodnotou (známe z programovacího jazyka Java).
Snažte se přístup k atributům a metodám maximálně omezit tak, aby to odpovídalo jejich předpokládanému použití.
Implementujte kopírovací konstruktor.
Co dělá implicitní kopírovací konstruktor? Proč je to špatně?
Když vytváříte třídu, jejíž stav bude uložen v jiných objektech, vždy definujte kopírovací konstruktor.
Implementujte iterátor.